birds

Articles and reviews - detail

GRAMOFONU = voice of the Universe review from HIS Voice
(datum: 28.2.2011)

Birds Build Nests Underground spojili své síly s hyperaktivním italským bratrským duem My Cat Is An Alien a výsledkem je dvanáctipalcový vinyl (a na něm dvě zhruba desetiminutové a jedna dvacetiminutová skladba), vydaný ve společné péči labelů obou zúčastněných subjektů. Úvodu dominuje autorská recitace Vítězslava Nezvala o zrodu gramofonové desky, při níž musím neodbytně myslet na Pučmelouna ze Včelích medvídků: všude samé sádlo. Ale vzhledem k tomu, že žádné specificky italské monstrum se ke slovu nedostalo, je Nezvalův melodram naštěstí jediným pojítkem s konkrétním místem tohoto světa. Na zbylé stopáži se už mluví univerzální – byť abstraktní – řečí a zvuk nás zavádí do mnohem zajímavějších končin, než je halekání sekčního šéfa ministerstva informací z roku 1948 („v pozadííííí Bulooovka… sííídlooo chooorýýýýých“).

Pokud jde o řeč společné hudby BBNU a MCIAA, můžeme si ji představit – minimálně pro schůdnost popisu – prostorově. Gramofonové repetice pražské skupiny vždy vtahovaly do poněkud klaustrofobního prostoru. Přestože existují i desky, které hrajou od středu ke kraji, je pro jejich tvorbu charakteristický pohyb dovnitř, v zužující se spirále. Ve světle, nebo spíš v přítmí jejich zvuku se skutečně otevírá stísněný svět, kde ani název jejich projektu nepůsobí překvapivě: tady si ptáci opravdu staví hnízda v podzemí. Dlouze echované kytarové zvuky, hlasy i ruchy italského dua opisují, zdá se, podobný pohyb, jen přesně opačným směrem: ven, do dálky a především do výšky, stejně jako paprsky jejich světelně-zvukových hraček-zbraní. Spolupráce obou subjektů tedy přinesla jedinečný výsledek: prolnutí protichůdných, a přitom totožných (zrcadlově obrácených) pohybů, vykreslující nejednoznačný, zamlžený zvukový prostor.

K neurčitosti ostatně přispívá i zvláštní okolnost: album Gramofonu – při poslechu mp3 v počítači – mate i plugin pro vyhledávání textů v přehrávači. U první skladby se mi načetla slova Yesterday od Beatles, u druhé Nino d’Angelo: Batticuore (tak přece jenom Itálie) a u poslední – to nejlepší na konec – milostná píseň v Thajštině od skupiny Calories Blah Blah, jejíž překlad v google překladači pěkně ilustruje svět, v kterém se gramatika rozklížila: „Řekněme, že jediné slovo láska, láska láska láska láska / Nejsou žádné květiny jít / Jedná se o jazyk s jen květiny k ní / Slyšíš to, že ona pomáhala realizovat / Mám jí z celého srdce / Čisté lásky, a každý duch / Ona mi pomohl dostat se do mě dát jí to / A dát jí jedno.“

Jan Klamm
HIS Voice 2/2011
BACK