birds

Articles and reviews - detail

Cold Dreams review from DIYcore.net
(datum: 11.11.2009)

Sny mohou být chladné i sladké zároveň, stejně tak mohou být v tu samou chvíli hořké i horké. To ale není tento případ.

To ale není tento případ. Tyto sny se týkají více pocitu než chuti. Nemají ostatně být k přímé konzumaci, přinejmenším na ni nejsou omezeny.

Žrát sny? Co mě to probůh napadlo? Vybleju to rovnou tady na papír a vyšťourám i poslední zbytky z mezizubních prostor. Pokud se zadaří, možná na pomyslném bodci vytáhnu z temných hlubin i něco z lebeční dutiny. Těžko na to spoléhat, zdá se, že je tam prázdno. Pod obrovskou puklou klenbou jen tiše šumí veliké šedé moře. Žijí v něm prý tuleni, ti ale nejsou vidět. Ne tak hned.

Na pobřeží, které tvarem i barvou téměř splývá s mořskou hladinou, si ptáci staví hnízda. Vyhrabávají malé dutiny v kamenité půdě, která ovšem zůstává téměř po celý rok zamrzlá. Zájemci o hnízdění mají naději na úspěch pouhé dva týdny v roce. Tehdy, když vrcholí zdejší krátké léto.

Nehybnost. To je první dojem. Ještě zpoza tabulky skla. Vstup do krajiny vede ke zjištění, že tuto šedou zónu oživuje až na jiné detaily výhradně vítr. To, co není vidět. Šedé moře se sotva vlní, jako by se hladina jen chvěla. Nebe nad ním je pro oči kulisou už zcela nehybnou. Také pobřeží stejné neurčité barvy zaujímá strnulou pózu. Zní to divně, vím, ale jako by tady někde byl fotograf. Muž obsluhující takovou tu starou velkou „kameru" s plachtou přes hlavu nebo nějaký podobný přístroj.

To pobřeží je zrnité. Jeho struktura připomíná hodně zvětšenou černobílou fotku v trojrozměrném náhledu. Ale tahle je šedá. Šedošedá.

Cože? Co to je? Zničehonic se odněkud přišourala parta tučňáků s trubkama a pozounama. Něco jako Circus Arctis. Promnu si uši. Zmizí jako halucinace. Barevné mžitky na neměnném pozadí. Rozplývají se jako otisky slunce na sítnici.

Z lodi, která před dvěma týdny ztroskotala za útesem na druhé straně zálivu, sem ještě občas zazní ozvěna valčíku. Palubní kapela se tak pokouší zahnat neodbytnou představu blížícího se pomalého konce. Setsakra pomalého. Bylo jich na palubě té „Královny", nebo jak tu loď nazvali, zprvu docela dost, ale jejich řady rychle řídnou. Sem tam se ozve také hluk motoru. To když se ho znovu a znovu snaží uvést do chodu. Ostatně, i tyto pokusy jsou stále vzácnější.

Po většinu času jde slyšet jen přelévání moře. Pravidelný, základní rytmus v zadním plánu. Člověk ho brzy přestane vnímat a snáze si povšimne drobných, roztodivných zvuků neznámého původu, které ho pentlí.

Voda, vítr, šutr. Tři živly spolupracují až k prolnutí. Dalo by se říct, že jeden živel chybí. Zůstává zde však stále méně těch, jimž by oheň mohl chybět. A nezbyl už téměř nikdo, kdo by to mohl vyjádřit slovy.

Všechno se ztrácí. Krátký den končí. Na závěr zní tleskot. Je to ale zase jen moře.

autor: val.k

link
BACK